Memoáry

Večeře

16.03.2018 16:05
To byl dnes den! Už ráno jsem věděla, že bude náročný.  A byl víc, než jsem čekala: plánované schůzky s klienty, neplánované telefonáty z finančního úřadu a zdravotní pojišťovny a k tomu ještě neodkladné požadavky šéfa. Proč jsou úředníci aktivní už před osmou ráno? ...

Sex? Prvňáčci mají jasno

16.03.2018 16:01
Nečekanou diskusi o sexu rozpoutal Saša, žák první třídy, který si v hodině výtvarné výchovy při kreslení zapáleně prozpěvoval: „My máme rádi víno, milujeme krásné ženy a sex.“ Učitelka nevěřila svým uším, a tak se raději zeptala: „Cože milují? Krásné ženy a ...?“ Kubík nenechal Sašu ani nadechnout...

Svíčková

16.03.2018 15:52
Moje maminka vaří nejlepší svíčkovou na světě. Vážně. Nejlepší svíčkovou na úplně celém světě. Znám různé způsoby přípravy, jedla jsem ji snad už tisíckrát, všude možně a při nejrůznějších příležitostech.  Na rodinných oslavách, v mnoha restauracích i hospodách, na návštěvě u...

Tichý, tajemný… obdivuhodný (Ivo Š.)

16.03.2018 15:50
Co říct o panu profesoru Ivovi Š. ... Dodnes mi ten tajuplný muž zůstává záhadou. Řekl nám toho o sobě snad nejméně ze všech učitelů. Nikdy pro něj nebyla důležitá jeho osoba, nýbrž sdělované informace. Tahle implicitní skromnost mi na něm byla vždy sympatická. Úctyhodný, statný, životem ošlehaný...

Paní profesorka

16.03.2018 15:48
Začíná nový školní rok. Na černé tabuli je křídou napsáno 1. září 1968. Sedíme v lavicích a nesměle po sobě pokukujeme, protože se vidíme poprvé. Jsme primáni – třída prima D nově vzniklého gymnázia. Zvoní a do třídy vchází učitelka. Představuje se a říká, že je naše třídní profesorka. Vidím ji...

Spolubydlící

16.03.2018 14:44
(Jak žít s něčím, co na první pohled není vidět)   Už nějaký ten pátek nežiju sama. Mám spolubydlící. Nikdo dlouhou dobu nemohl zjistit, jak se vlastně jmenuje a kdo je. Musela jsem na to přijít sama a musím říct, že je to s ní hodně komplikované. Čím dál komplikovanější. Sama o sobě je...

Událost

16.03.2018 12:00
  Dodnes to vidím, jako by se to stalo včera: Sedíme kolem velkého oválného stolu v obývacím pokoji babičky. Sedí tu babička, táta, dvě tety a my - dvě malé děti, sestra a já. Dospělí si povídají, my děti jsme netrpělivé. Přes chodbu, na druhé straně domu, se něco děje, ale my děti nevíme...

Kulturní úderka

25.05.2014 11:48
Svou první kulturní úderku jsem absolvovala v červnu roku 1975. Vím to docela přesně. Byla jsem tenkrát členkou Ostravského komorního sboru, zpívalo tam pět žen a čtyři muži. Dirigoval sbormistr František Hába. Přesně to vím hlavně ze dvou důvodů. Mé malé dcerce bylo osm měsíců, když jsem ji na...

Nálet

28.04.2014 15:18
Bylo mi tak třináct let, bydlely jsme samy s maminkou v rozlehlém bytě v proslulé brněnské ulici Na Kolišti. Bylo krásně a fakt, že je válka, jsme si moc neuvědomovaly. Dívaly jsme se z okna do nedalekého parku - na lavičce tam seděla mladá žena a v kočárku houpala dítě. Slunce vlídně zahřívalo ten...

Husy

02.04.2014 13:52
Když moje snacha pozvala nejbližší rodinu na martinskou husu, vrátila mne ve vzpomínkách do dětství - já a husy. Dnešní děti vidí domácí zvířectvo mnohdy jenom v televizi nebo podobné druhy v zoo, ale já jsem krmila králíky v kotci, sypala slepicím, pásla kozy, jako starší jsem jim vozila trávu z...
1 | 2 >>