Roland

Roland je lékař. Celý svůj život pomáhal miminkům na svět a také jejich maminkám. Přicházela na svět, kdy jsem jim zlíbilo. Někdy přes den, někdy v noci. Mnohokrát se stalo, že v noci zazvonil telefon, Roland vstal bez reptání z postele a odjel do nemocnice. Příchod malého človíčka na svět býval komplikovaný, když se mu nechtělo ven z maminčina bezpečného bříška, nebo se zamotal do pupeční šňůry. V té chvíli zakročil Roland a opatrně
ho vytáhl ven.

Porod nebýval vždy jednoduchý a bylo nutné operovat. Ženy mají různé problémy, které nesouvisí s porodem. I tyto potíže Roland léčil. Po několikahodinových operacích vypadal hrozně, byl vyčerpaný. Tvrdil, že medicína ho nebaví, a že vždy chtěl být fotografem. Vykládal historky, které zažil se svým kamarádem Ivanem, když lezli po horách a fotili kvítka, která tam našli. Ani Ivan se nestal fotografem, ale také lékařem.

O Rolandovi se říkalo, že má šestý smysl, umí rychle a správně určit, co trápí nemocného člověka, a podle toho zvolit léčbu. Jezdili za ním lidé i ze vzdálených koutů republiky. Skvělá kariéra na člověka, kterého vlastně medicína ani nebavila. Jak by to asi vypadalo, kdyby ho bavila?

Dnes je Rolandovi 79 let a užívá si zaslouženého odpočinku. Po celý život byl velice aktivní a to mu zůstalo i teď. Říká, že má ještě méně času než v době, kdy pracoval.

Roland je myslivec a miluje přírodu. Chodí po horách a lesích a loví zvěř. V zimě jí vozí krmení, aby neumřela hladem, když padnou kruté mrazy. Je ohromná legrace, když s kamarády myslivci vykládají příhody, které zažili. Jednou se stalo, že Rolandův bratr Štefan zastřelil vlka, lépe řečeno  - oba si mysleli, že je to vlk, ale nebyli si jisti. Pokud by to byl vlčák, měli by mezi myslivci velkou ostudu. Někde rychle sehnali knížku, ve které bylo popsáno vlčí tělo, studovali ji a měřili zvíře, které zůstalo v kufru jejich auta. Z dálky to vypadalo bizarně, protože dva dospělí chlapi běhali kolem auta, něco četli a hádali se. Nakonec rozhodčí na výstavě potvrdili, že to vlk je a Štefan získal první místo. Lovci, kteří si dělali legraci, že neumí rozeznat vlka
od vlčáka, byli od té doby zticha.

Roland má myslivecký pokoj. Na první pohled vypadá děsivě, protože na zdech visí mrtvá zvířata. Na druhý pohled zjistíte, že je tam mnoho zajímavých věcí, samozřejmě s mysliveckou tematikou. Mezi trofejemi visí obrazy zvířat a přírody, jsou to olejomalby a namaloval je Roland. Nemaluje často, ale když už se do toho pustí, tvoří i několik dní. Jeden z těch obrazů je zvláštní tím, že na něm nejsou jeho oblíbená zvířata, ale jsou na něm vyobrazení lékaři
při operaci. Je úžasný.

Po celý život Roland něco stavěl. Nejdřív rodinný dům, potom chatu a různé další stavby. Protože je lékař a ne stavař, jeho stavební postupy někdy skuteční stavaři nechápali. Například naše chata je na překrásném místě, z něhož je nádherně vidět na Malou Fatru. O tenhle výhled Roland rozhodně nechtěl přijít, i když seděl uvnitř v chatě ve svém křesle. Proto se okno,
ze kterého se díval na Malou Fatru, přestavovalo několikrát, aby měl výhled co nejlepší. Musím dodat, že všechny Rolandovy stavby dodnes bezpečně stojí.

Teď, když je v důchodu a už nic nestaví, začal chovat slepice. Všem se chlubí, jaká má skvělá vajíčka. Uvnitř jsou žlutá jako sluníčko. S dlouholetými kamarády, kteří jsou také v důchodu, mají každý týden pravidelné srazy v cukrárně. Osladí si život větrníkem a kávou, proberou všechno možné i nemožné a po několika hodinách jedou zpátky domů.

Roland je můj otec.

2018/2019