S v í č k o v á

No, a  co to je?

Sen labužníků?
Fetiš strávníků v restauracích?
Společenská norma?
Měřítko způsobilosti nevěst pro manželství?
Srovnávací etalon při válkách rodinných klanů?
Afrodisiakum provázející divoké kulinářské vášně?
Důvod k nekonečným  hádkám o použití určitého koření?
Mocný impuls pro ukončení rodinných „tichých domácností“?
 

Pro mne je slovo „svíčková“ příslušník entity JÍDLO, a to je v mém žebříčku hodnot na předposledním – ne! Na posledním místě. Pokud ovšem nejde o vídeňský smažený řízek – takový, jaký mi předestřeli ve Vídni při slavnostech Heuriger na obrovském talíři, z něhož  doslova ještě přetékal.

„Táto, zajdi do sklepa pro zeleninu, ať můžu naložit maso na svíčkovou... Takovou, jakou dělávala tvoje maminka“!